Už v pravěku se lidé divili. A divení se je takovým předstupněm pro zvědavost. On totiž i pravěký člověk byl zvědavý. Naplněn zvědavostí šel prozkoumat vykopanou jámu, zda se do ní chytilo nějaké zvíře. To byla ale zvědavost primitivní. Dříve či později na její předmět našel jasnou odpověď. Ovšem přechod z primitivní zvědavosti k takové té vědecké je spolu s vynálezem písma možným předstupněm mezi pravěkem a starověkem. I když to je sporné.
Později se tedy přešlo ke zvědavosti opravdové. Představte si, že jste někde ve starověkém Egyptě. Začne bouřka a blesky křižují oblohu. I když nebo možná právě proto, že to není častý jev, tak se zarazíte. Ptáte se sami sebe, kde se ty blesky vzaly? Zpočátku to přisuzujete nějaké vyšší síle, zpravidla božstvu. Ale postupem času začnete přemýšlet více. Zjistíte, že by se ty blesky mohly vytvářet i jinak. Pokusíte se tedy bádat. A to je přechod od zvědavosti k vědě.
A co lidi vždycky zajímalo nejvíce? No přece to, co je nad nimi. Tajemná nebeská klenba, tajemství vesmíru. Od Aristarcha a jeho prvního heliocentrického modelu, přes celá staletí geocentrické ptolemaiovské astronomie přes Koperníka, Galileiho a Keplera až po Sputnik, Apollo aVoyager. Lidé jsou na tajemství vesmíru dnes zvědaví natolik, že jen USA za jeden rok investují do výzkumu vesmíru tolik, že by se, za tuto částku v Africe nasytily milony hladových krků. A to zde říkám proto, že výzkum vesmíru (myslím ten bonusový, ne třeba meteorologické družice) pro velkou většinu populace nemá prakticky žádný význam. Ale lidské zvědavosti to prostě nedá a pátrá ve vesmíru pořád. Tato úvaha je sice bláhová i já podporuji výzkum vesmíru, ale je to tak.
Jsou ovšem i další stránky zvědavosti. Druhá věc, která lidi velmi zajímá a jsou na ni zvědaví je jejich budoucnost. Od dávných dob se chodilo do věštíren, předpovědi budoucnosti pokračovaly přes Nostradama a konče dnes buď u futurologů a prognostiků, nebo třeba u astrologů pochybných kartářů.
Také tu máme relativně odvrácenou stranu zvědavosti. A tou je bulvár a špionáž. K té špionáži asi tolik, že lidé mají velkou touhu od sebe něco odkoukat.a o tom by se muselo popsat hodně řádků. A zvědavost nahlédnout cizím lidem do soukromí, to je zase zvědavost bulvární. I když do soukromí nahlíželi i špioni. Jistě jste si všimli, že na začátku odstavce jsem napsal slůvko relativně. To znamená, že bez špionáže by spojenci těžko vyhráli válku a bez bulváru by se (ať si říká kdo chce co chce) zametlo mnoho afér pod stůl. A to je taky škoda.
Takže jsem dospěl k názoru, že věta: „Kdo je zvědavý, bude brzo starý“, je velká blbost. A já jsem zvědavý, kdo ji vymyslel.