Již prvním dílem (s názvem Whither Canada?) si získali nejen mě, ale i mnoho dalších fanoušků. Hned z něj namátkou připomenu jeden z nejslavnějších skečů, a to o smrtelném vtipu, který brilantně využila britská armáda proti Němcům. Pro ukázku neuvedu celý vtip, ale jen jeho část: (nechci se připravit o čtenáře hned při prvním odstavci)…Wenn ist das Nunstück git und Slotermeyer? Ja! … Beiherhund das Oder….I přesto, že v této podobě vtipu chybí pointa, nehradím případný pobyt v nemocnici následkem přizabití.
Když jsme u point, Pythoni na ně často nekladli důraz. V případě, že se nedostávalo nápadů na vtipné zakončení, vběhl na scénu někdo, kdo jim skeč prostě zatrhl. Většinou se tak dělo prostřednictvím policejního či vojenského příslušníka (v těchto rolích vynikal zejména Graham Chapman, který se nechal inspirovat svým otcem) nebo dopisu naštvaného diváka do BBC. Tento divák se rovněž často podepisoval jako Mrs., i když dopis četl mužský hlas.
Převleky za ženy vůbec nebyly u Pythonů ničím zvláštním. Své role starých dam zvládali bravurně především Terry Jones či Graham Chapman. Vrchol tohoto umění podle mě Pythoni předvedli ve skeči o gangu drsných důchodkyň (pozn. i tento skeč byl ukončen zásahem zvnějšku). A byť nepřevlečen, stát ženou se toužil i Michael Palin ve slavném Lumberjack songu (skeč ukončen pro změnu dopisem :-)). Někdy byl ale ženský element nutný – v tom případě si drobnější role zahrály atraktivní herečky jako např. Carol Cleveland.
Létající cirkusy se samozřejmě dotýkaly širokého spektra témat a dělaly si legraci snad úplně ze všeho. Řekl bych, že jednotliví herci už měli své zaběhnuté charaktery. Např. John Cleese hrál často na pohled vážnější role úředníků, které se ale hodně proslavily. Jako např. ta z Ministerstva švihlé chůze. Svůj při křiku chraplavý hlas rovněž propůjčoval různým svérázným cholerikům (viz Obrana proti čerstvému ovoci). To Eric Idle (asi můj nejoblíbenější herec ze skupiny) bravurně zvládal role moderátorů a laškovných konferenciérů. Nemůžu zapomenout ani animované sekvence (místy hodně surrealistické) Terryho Gilliama – jediného Američana v jinak britské skupině.
Létajících cirkusů se celkem natočilo 45 dílů (4 série). Poté se Pythoni vrhli na natáčení filmů. První počin- Monty Pythons a svatý grál se ještě nese hodně v absurdním cirkusovém duchu (např. vraždící králík nebo počáteční rozprava o vlaštovkách). Druhý, asi nejslavnější, film Monty Python a život Briana je už spíše plný narážek na politiku, církev a společnost jako takovou. V některých zemích byl dokonce film zakázán. Ve filmu můžeme slyšet, i myslím nejlepší hudební počin od Monty Pythonů. Poté již následoval jen méně úspěšný snímek Monty Python – smysl života a And now for something completely different, což byl vlastně soubor těch nejlepších skečů z cirkusů. Režie filmů se ujímali hlavně Terry Jones a Terry Gilliam.
Po natočení zmíněných filmů spolu Pythoni spolupracovali jen zřídkakdy a formálně se skupina rozpadla se smrtí Grahama Chapmana, kterého dostihla rakovina. Zemřel 4.10.1989, takže se o den nedožil 20. výročí prvního dílu cirkusu. Za odkaz určitě stojí proslov Johna Cleese při jeho pohřbu. Zbylí herci se poté začali věnovat sólovým projektům (Michael Palin točí dokumenty, Johna Cleese můžeme občas vidět ve filmu a asi nejdále to dotáhl Terry Gilliam, který natočil mnoho známých filmů). Můžeme ale taky doufat, že napřesrok ke 40. výročí něco vtipného nachystají.