Poslední věci jsem si balil ještě těsně před odjezdem, protože babička ještě ráno dělala řízky. Poněkud nevyspaný (den před odjezdem jsem měl kolonu v tanečních) jsem se dotrmácel do autobusu a čekal, jak proběhne dlouhá 20-ti hodinová cesta. Navíc jsem byl po nemoci a ještě jsem dobíral antibiotika. Po cestě jsme se dívali na filmy v autobuse a dvakrát jsme si dali pauzu na odpočívadlech. Na jednom jsem do něčeho šlápnul, ale o tom snad ne. Navečer jsme dorazili do Německa a kolem druhé ráno do Francie.
Kolem sedmé ráno nás už čekalo centrum Paříže a výstupní stanice na Place de la Concorde. Odtud jsme vyrazili přes Tuilerské zahrady až k Louvru. Najít Monu Lisu, na kterou se všichni těšili nebyl problém, jelikož k ní vedlo tolik šipek, že to až pěkné nebylo. Překvapilo mě, že to není až takový zázrak jaký jsem čekal, více se mi líbilo oddělení amerického a tichomořského umění, hlavně socha moai z Velikonočního ostrova. Po Louvru jsme došli přes Champs Elysées k Vítěznému oblouku. A pak přišel první "gastro zážitek" – restaurace León, kde jsem poprvé v životě ochutnal mušle. Získal jsem i zkušenost s pařížskou dopravou, která byla děsná. Řidiči troubili a tolik majáčků jsem ještě neviděl. Nemluvě o tom, kolik řidičů zastavovalo v půlce přechodu apod. Večer jsme dojeli do hotelu Formule 1, kde nás hned po příchodu přivítal zhulený recepční, když se zrovna vyvalil z oblaku dýmu. Jinak náš pokoj měl asi jen 2×2 metry, ale to se myslím dalo čekat.
Další den nás čekal Notre Dame, kde jsme šlápli na zmíněný nultý bod a potom k Centru Pompidou. Tam nás potkala nepříjemná zkušenost s pouličními malíři. Nechali jsme si s Martinem udělat karikaturu. Myslel jsem si,že to bude jen za nějakou almužnu, ale baf, 10 euro. Potom jsme prošli kolem Pantheonu, Richelieho paláce, Lucemburského paláce a zahrad a Sorbonny do restaurace Le Lutece v latinské čtvrti, kde jsem si mimo předkrmu a dezertu objednal neuvěřitelně krvavý steak.
V úterý ráno byl naší první zastávkou hřbitov le Pére Lachaise. Dvouhodinová procházka ovšem začínala být nudnou. Všichni se tak těšili na Montmarte. Musím říct, že takto jsem si představoval tu pravou Paříž. Vzali jsme to od slavného kabaretu Moulin Rouge až k Sacre Coeur, podle mě nejhezčího chrámu v Paříži. Bylo celkem jasno, takže i pěkný výhled. Potom jsme šli skrze suvenýr shopy zpět k Moulin Rouge, kde jsme krmili holubi a napodobovali Marilyn Monroe na průduchu z metra. Taky mám fotku nějakého borce, který vyplazoval jazyk na projízdějící auta. Den jsme zakončili projížďkou po Seině (snad nejšpinavější řece, kterou jsem kdy viděl), kde jsme udělali nádherné fotky noční Paříže. Večer na hotelu jsme strávili koukáním na Ligu mistrů a šli spát.
5.den pobytu jsme jeli do Versailles, kde se toho ovšem hodně rekonstrovalo. Navíc mě chytli při focení v místnosti, kde se to nesmělo. Větší zážitek jsem tedy měl ze zahrad, které byly opravdu pěkné. Ještě předtím jsme prošli trhy se spoustou mořských plodů, sýrů a všeho možného. Oběd byl v Creperie, kde jsme mimo palačinek ochutnali i Cidre, nápoj podobný burčáku. Potom nás čekalo velké nákupní volno ve čtvrti La Defense, kde nás uchvátila moderní architektura, hlavně le Grande arche. Bohužel jsem zde (naštestí až po nákupech) ztratil 50 euro, takže jsem byl bez peněz. Večer jsme opět sledovali Ligu mistrů, ale taky se balili, protože další den byl odjezd.
Na závěr pobytu si paní profesorky s paní průvodkyní nachystali perlu Paříže, starou dámu – Eiffelovu věž. Výhled byl opravdu pěkný (z toho vyplývá hodně panoramatických fotek :-)) Pod Eiffelovkou, kromě Japonců (kteří byli všude) bylo taky nadprůměrné množství žebraček z Bosny s cedulkami j'ai faim (jinak byly taky všude). odolali jsme. Potom jsme odešli směr Invalidovna, podívat se na hrob Napoleona. A hurá do metra a z toho do Flunche. Tam jsme jedli i v úterý, kdy nám moc nechutnalo. Tentokrát ovšem ano. Následné volno jsme s Tomášem, Martinem a Adamem využili posezením v kavárně. Já jsem si nic nedal, protože jsem neměl eura. Navečer jsme udělali poslední fotky Champs Elysées, kde jsem se šíleně leknul jednoho homosexuála, který na nás dělal oči. A pak z Place de la Concorde domů.
Závěrem bych řekl, že Paříž se opravdu musí vychutnat a musíte se přenést přes věci, které se na první pohled zdají být problémy (hustá doprava, mnoho Japonců a bezdomovců). A taky dobře vaří 🙂