Některé prameny ovšem uvádějí, že se vůbec nemusí jednat o jednotku časovou, nýbrž, že jde (jako je tomu u světelného roku) o jednotku vzdálenosti. Kupříkladu maďarský kronikář Šimon z Kézy ve své kronice Gesta Hungarorum uvádí toto (přeloženo do srozumitelné češtiny):"Uherským rokem můžeme označit vzdálenost, kterou ušel sjednotitel maďarských kmenů Gejza za dobu, která se rovná právě jednomu nepřestupnému roku." Všimněte si, že již tehdy se Šimon z Kézy zmiňuje o přestupnosti let. Podle tehdejších výpočtů by se mělo jednat o vzdálenost rovnou 1856705,8 královských siah, což je rovno zhruba 3945 km. Tato teorie ovšem časem přešla v zapomnění, neboť se zjistilo, že Šimon z Kézy za svého života často požíval omamných látek. Z tohoto důvodu byla rovněž celá kronika označena za pouhou mystifikaci.
Více relevantní výzkum provedl na počátku 17. století Šimon Podolský z Podolí a to ve spisu Knížka o měrách zemských. V jedné z podkapitol, kde se zabýval i časovými jednotkami v tehdejších Uhrách došel k logickému, byť nepříliš zajímavému závěru. Píše doslova:"Uherský rok musí být prostě stejně dlouhý jako ten náš, jelikož i v Uhrách se právě píše rok 1617. Pokud by byl Uherský rok jinak dlouhý, museli bychom najít odchylku mezi letopočty." Na tomto zjištění by mohlo být něco pravdy, pokud by nedošlo k zásadnímu pokroku v měření Uherského roku.
V roce 1681 bylo něco cítit ve vzduchu. Zvědové v tehdejší Habsburské monarchii zjistili, že se velkovezír Kara Mustafa chystá zaútočit na Vídeň. Jenže přístup tehdejšího císaře Leopolda I. byl více než ležérní. Znám svým utahováním z obyvatel žijících na území Uher, vyslovil památnou větu:"Cha, chá! Turci? Ti nás napadnou tak možná za Uherský rok…" Zřejmě nečetl Podolského, neboť by něco takového nikdy neřekl. Ale přesto sám nevědomky vyvrátil jeho tvrzení. Císařský písař totiž v den bitvy o Vídeň spočítal, že Uherský rok musí trvat přesně 721 dní.
A tak výrok císaře určil dobu Uherského roku na dlouhých skoro 300 let. Samozřejmě proběhly snahy o popření tohoto výrok, a to hlavně v čase národního obrození, především ze strany slovenských obrozenců. Nejvíce se v tomto směru angažoval Jan Kollár, který dokonce v jednom výdáni básně Slávy dcera ukryl tajnou šifru, která hlásala:"Uherský rok jest pěkná hovadina!". Tímto se chtěl pravděpodobně vzepřít uherským utlačovatelům.
Ale onu necelých 300 let trvající etapu, kdy se Uherský rok počítal jako 721 dní, ukončila až konference, kde se projednávalo přijetí nové Mezinárodní soustavy jednotek, známé jako soustava SI. Téma Uherský rok pro konferenci nahodil americký fyzik Carl David Anderson, který kromě toho, že je objevitelem pozitronu, měl jako celoživotního koníčka chronologii. Z dopisu cituji:"Nechápu, jak se může něco jako Uherský rok objevovat ve 20. století v uznávaných jednotkových soustavách. Ať se ten Maďar na mě nezlobí (myšlen lingvista Lajos Kiss), ale Uherský rok jest pěkná hovadina!"
Na konferenci bylo nakonec dohodnuto, že Uherský rok nebyl do soustavy SI zařazen (nebyl přidán ani do seznamu zakázaných jednotek).Dopis pana Andersona měl tedy nejspíš velkou váhu, a proto se dnes setkáváme s jednotkou Uherský rok jen v hovorové řeči. A taky skoro nikdo neví, jakže je ten Uherský rok vlastně dlouhý.