Ano, přílišná svoboda je možným problémem, který je katalyzátorem rozšíření Aids. V tomto případě bychom výběr svoboda x omezení mohli přirovnat např. k hubnutí (budu svobodný a cpát do sebe co chci, nebo se omezím a skoncuju s nadváhou), nebo k oblíbenému Klausovskému tématu, jestli je ohroženo klima nebo svoboda. S přenášením HIV je to podobné – buď se omezím a budu si dávat pozor, nebo si svobody, kterou mám nebudu vážit a užívat si s kdekým. Protože jakmile se HIV chytí, svoboda končí a nemocný je zcela závislý na lékařské pomoci (a nejen na ní).
Největší problémem je Aids samozřejmě v jižní Africe a jak jsem se s překvapením z dokumentu dověděl, tak např. i na Ukrajině. V těchto zemích by měli udělat rozhodnutí svoboda x skoncování s HIV i politici a církev (ta trochu jiným způsobem). Je jasné, že lidé by nebyli nadšení z kroků, které tady vypíšu, a toto dilema je opravdu složité – buď dát lidem s Aids (i bez něj) relativně větší volnost s tím, že by se virus šířil stejným tempem, nebo se zaměřit na jeho vymýcení a být nucen uskutečnit poněkud razantní kroky.
1) Zpřísněné zákony – V některých zemích úplný zákaz prostituce a tvrdé stíhání kuplířství a sexuálních zločinů. Pomohlo by i stěhování partnerek za muži do měst, kde často pracují dlouhou dobu bez manželek a propadají kouzlu prodejných žen. Prosadit tento krok by bylo složité hlavně kvůli obrovské míře korupce v nejvíce postižených zemích. Nabízela by se i prohibice, protože, jak známo alkohol pomáhá odhodit zábrany. V důsledku toho spousta lidí "chytá" HIV v podnapilém stavu. Toto je podle mě také jeden z důsledků toho, že nejnižší procento výskytu HIV v muslimských zemích, kde se nepije vůbec.
2) Zviditelnění – Samozřejmostí jsou reklamní kampaně a aktivity takových lidí, jako byla žena z dokumentu, která s noblesou a humorem sobě vlastní ukazovala mužům pracujícím v dolech (a nejen jim) jak se vyhnout nákaze, jak použít kondom atd. Problémem je i to, že v lidech přetrvávají různé pověry a předsudky a spousta z nich o své nákaze vůbec nemluví. Možným řešením by bylo povinné testování např. v rámci "sčítání lidu" s možností postihu těch, kteří by se testům vyhnuli. Těm, u kterých by se zjistila nákaza, by se udělala osvěta a poukázalo by se i na zákony o zákazu šíření Aids – tzn. zákaz styku se zdravými bez ochrany.
3) Obrat v církvi – Církev by se měla v zemích ohrožených pandemií Aids otevřít lidem a měla by konat osvětu a ne živit v lidech různé pověry. Situace v protestantských zemích je sice lepší, než v katolických zemích a zcela lepší než v oblastech, kde mají velkou moc nejrůznější šamani. Využití církve k osvětě Aids by díky velké religionizitě v těchto zemích bylo jen ku prospěchu, pokud se ovšem podařilo přesvědčit její představitele. Církev by také mohla pomoci změnit situaci, kdy v některých kmenech není skoro žádná rovnoprávnost mužů a žen a muži často ke styku ženy nutí. Církev by mohla hrát výraznou úlohu také v dohledu nad sirotky. Hlavně těmi nakaženými, kteří by přešli pod její dohled a pokračovali by ve "vyučování" lidí v sousedství a sami by byli také vedeni k tomu, ať svou nemoc neroznáší.
Aids, to ale dávno není jen Afrika. Třetí největší počet lidí s Aids žije v Indii, v ukrajinské Oděse je 10% obyvatel HIV-pozitivní. Navíc jsou tyto země poněkud mimo zájem, protože většina pozornosti je upřena na Afriku. Navíc bych právě v těchto zemích předpovídal rychlejší šíření této nemoci, protože procento nakažených na pomyslné Gaussově křivce je ještě dole. A nemoc se (teď myslím Ukrajinu) nešíři už jen mezi drogově závislými a lidmi žijícími bouřlivým sexuálním životem. Právě v těchto zemích by se měli politici na boj s Aids zaměřit.
Na závěr článku trochu optimistická prognóza. Navzdory nejčernějším předpokladům různých zdravotnických organizací si myslím, že pandemie Aids v Africe dosáhla vrcholu a díky tomu, že procento pravděpodobnosti nakažení dětí je malé, by se mohl počet nemocných snižovat. Ale to jen tehdy, pokud vlády přistoupí k razantním nelékařským krokům, které pomohou zastavit šíření HIV, pokud se HIV pozitivní nebudou bát o své nemoci mluvit a řeknou možnému partnerovi do postele, že s nimi ne, pokud církev nebude tmářskou a bude se zasazovat v boji proti Aids. A hlavně. Pokud budou již děti poučovány, jak použít kondom, že pokud jsou HIV pozitivní, tak jim je sexuální život zčásti zapovězen, popřípadě se nebudou bát říct svému partnerovi, ať jde na test.