Leden– Milý deníčku. No, zima je až praští..tolik sněhu už jsem dlouho neviděl…a to už chodím do šesté třídy. Chodíme lyžovat a sáňkovat na kopec za školou. Soudružka učitelka nám taky říkala, že už jsme jediná socialistická země v Evropě, a že na to máme být hrdí. Já moc hrdý nejsem, jelikož už nemůžem jezdit tak často do Polska, protože tam byla před třema rokama nějaká revoluce či co. Ale trochu hrdý být musím..aspoň před soudružkou učitelkou, protože ta si na to potrpí.
Únor– Dostal jsem se na první místo ve sběru papíru. Dokonce jsem předstihl Pepka,a to jeho mamka pracuje na poště. Škoda že z pekárny se moc papíru nosit nedá. Taky přijela teta Iveta. Byla na Kubě a prý tam vůbec není zima. Dovezla nám nějaké ovoce a taťkovi doutník. Pak mě naštvalo, že jsme museli v sobotu do školy. Chystat průvod. A taky nástěnku k vítěznému únoru. Ještě, že budu jenom kreslit obrázky, protože psát o Gottwaldovi bych nezvládl. Tuhle výsadu má Pepek, protože prý je nejuvědomělejší žák. My mu říkáme žalobník, ale brácha mu říká estébák…ani nevím proč. Chtěl jsem se na sobotu hodit marod, ale nemohl jsem, protože tomu, kdo by nepřišel, se strhne polovina sběru. To jsem si nemohl dovolit, když jsem pořád první.
Březen– Se školou jsme se byli podívat do Mladé Boleslavi na exkurzi do Škodovky. Škoda, že mě tyhle technické vymoženosti moc neberou. Až budu velký, budu totiž hudební skladatel. Ale hlavní akce měsíce byla, když Jura přinesl CD od Rypadel. Michal říkal, že když to někdo uvidí, tak z toho budou problémy, protože Rypadla jsou prý zakázaná kapela. A tak jsme to vzali k Jurovi do sklepa.
Jura řekl malým klukům ať hlídají a my jsme poslouchali. Rypadla asi ví o hodně víc než my, protože o tom, že Fidel Castro smrdí jako opice nám soudružka učitelka ještě neříkala. Taky jsme měli ve škole poplach. Ocelárna zase vypustila nějaký smrad a my museli vyjít ven v rouškách. Aspoň jsme mohli jít domů. Doma jsme si vyrobili dýmovnice a hráli si na ocelárnu…Taky že jsme pak schytali, protože zdi byly úplně černé…Bylo by načase skončit s těžkým průmyslem, aspoň u nás doma.
Duben– Jednou ráno říkal brácha, že by s komunistama měl někdo zatočit. Prý že v roce 1989 se o to pokusili, ale že se jim to nepovedlo. Něco takového už nám pouštěli ve škole na videu. Byla to ostrá bitva. Až budu velký koupím si vodní dělo. Měl jsem narozeniny. V pionýru jsem dostal hobla a taky knížku o rybách. Zato doma jsem dostal počítačovou hru. Závody Škoda cup. Nevím co s tou škodovkou pořád všichni mají. Až budu velký, tak si totiž koupím Mercedesa. Už na to máme s Pepou plán. Sice už jsou i vyspělé technologie, ale pořád se stojí fronty. Dokonce v den svých narozenin jsem musel vystát jednu na Coca-Colu, coby typický symbol imperialismu, která má stále omezený prodej a dováží se jenom jednou za rok, coby typický symbol imperialismu.
Květen– Brácha mele nesmysly. Říkal, že prý jsme země s nejhorším životním prostředím na světě. Jak to může vědět. Nemá ani vysokou. Soudružka učitelka nám říkala,že se to prý lepší, a že se staví další jaderná elektrárna. Byl prvomájový průvod. Letos to bylo trochu slabší, protože je chřipková epidemie a všichni se doma potí. Ale třeba loni.. to bylo velkolepé! Ovšem jinak jenom starosti a starosti…Bráchu chytli esenbáci na nějaké demonstraci a asi půjde sedět. Jsme z toho na nic.
Červen– Je neobyčejně pěkně a už chodíme na bazén. Tam jsme Pepkovi schovali plavky a on je nemohl najít. Naneštěstí ho ale chytl strážník a Pepek byl až do večera na stanici, že vzbuzuje pohoršení. Asi od té doby se s náma nebaví. Ale musím se i učit, protože mi hrozí trojka z ruštiny.
Neumím psát azbukou. Jsem si měl radši vzít angličtinu. To bych si to ale pohoršil u soudružky učitelky, protože ta říká, že angličtina je pro zoufalce.Říkala sice imperialisty, ale to nevím co je. Kuba říkal, že to ví a já že jenom nedávám pozor v občanské nauce. Nakonec jsem měl jenom 4 dvojky a těším se na prázdniny….Jo a sběr jsem nevyhrál, protože Pepek kradl papíry na poště a poslední den jich kupu přinesl..Sakra!
Červenec– Jsou prázdniny. Jedeme hned první týden k moři do Bulharska. Ještě nikdy jsem u moře nebyl, ale Pepek už tam byl čtyřikrát. Bylo tam moc pěkně, doufám, že tam pojedem zas. Taky jedu na tábor s pionýrem. Když jsem byl malý, tak jsem všechny tábory probrečel, ale teď je to sranda. Akorát někdy hrajem trapné hry. Třeba hra na budování socialismu. Při té jsme se nadřeli jak koni a stejně jsme dostali jenom jednu čokoládu do družstva. Taky nevím proč jsem si bral na tábor mobil. Naši mi pořád volají, jestli jsem zdravý a já pak z toho mám ostudu. Asi ho někde rozbiju a řeknu, že mi ho odnesl Pepek, abych nešířil imperialistické vymoženosti.
Srpen– Tak brácha je na dva měsíce ve vězení. Všem je nám z toho na nic. Já mám střevní chřipku, ale jsem v pokoji sám. Jednou jsem se prořekl, že to je super, že mám pokoj pro sebe a hned mám za to zaracha. Byl jsem u Jury a říkal, že taky nemůže ven, protože mu mamka přišla na Rypadla. On prý by takové věci poslouchat neměl. Ale sama je chodí v noci do sklepa poslouchat. Jura říkal, že tady je všechno nespravedlivé a jak mu bude 18 odstěhuje se do Ameriky. Všude se zase vzpomínalo na srpen 1968, jak to tady sověti utli, když pár zoufalců chtělo demokracii. Pepek prohlašoval, že jeho děda sovětům pomáhal a tím pádem je hrdina. Taky se chodíme koupat na bazén a hrajem fotbal. No..v září to zase začne.
Září– Hned první den školy mě soudružka učitelka pochválila, protože taťka se hodně inicioval na poslední schůzi strany, a proto bych si ho měl vážit, protože v poslední době je nějak hodně protistranických živlů. Toho jsem si taky všiml, protože jak jsem šel ze školy tak jsem viděl chlapíka s megafonem jak tam cosi hlásá a pak ho vedli esenbáci pryč. Taky jsem týden spal u Michala, protože k nám přijela teta, strýc a dvě sestřenky a neměli je kde uložit. Byla to sranda u Michala. Každý večer jsme se tajně vytratili a šli jsme se toulat nočním městem. Pak se mi smáli, když jsem přišel do školy v nových kalhotách. Chtěl jsem machrovat, že byly koupené v tuzexu, ale až doma se zjistilo, že takové nosil taťka na ples.
V tuzexu byla totiž akce „Umělá vlákna mají budoucnost“. Po třech dnech jsem měl zapařeniny a vrátil jsem se k osvědčeným bavlňákům.
Říjen– Se školou jsme byli na exkurzi. Tentokrát v Dukovanech. Soudružka učitelka říkala, že v jádře je bohatství naší země. Moc se mi tam líbilo a už nechci být hudebním skladatelem, ale jaderným fyzikem. Vždyť ani neumím noty. Brácha se vrátil z vězení. Moc mu to tam neprospělo, protože začal kouřit a prohlašuje, že komunisti jsou svině. Taky mi říkal, že se spolčil s nějakými studenty, protože chtějí udělat revoluci jako v roce 1989. Chtěl jsem to říct mamce, ale uplatil mě lístkem do kina a novou počítačovou hrou. Tu jsem šel hned ukázat Jurovi a hráli jsme u něj až do večera.Naštvali mě v pionýru. Řekli mi, že v rámci nové soutěže budu muset nasbírat co nejvíc slupek od brambor. To by nebylo tak hrozné, ale každý si vylosoval něco lepšího. Papír, kaštany, listy, ale já brambory. A prý proto, že jsem přišel pozdě. Burani.
Listopad– V televizi se začaly objevovat zprávy o tom, že se bude opakovat revoluce z 89tého.
Všichni, kteří by znali nějakého člověka, který se na převratu podílí, tak ho mají nahlásit. Já vím o bráchovi, ale toho hlásit nebudu. Soudružka učitelka nám taky říkala, ať se máme na pozoru, že to není jen o roku 89, ale i o roku 1999, kdy se také studenti pokusili svrhnout režim Ale tehdy to nebylo tak horké. Bratr taky říkal, že mají podporu ze zahraničí, ale to beztak machroval. A co, mě to může být jedno co je za režim…i když nemůžem jezdit do Polska…Sakra!… A pak to přišlo. Přesně 17.11.2006 se na Václaváku shromáždilo několik desítek tisíc lidí a situace se opakovala. Tentokrát se šťastným koncem. Můžem jezdit do Polska… Brácha byl vidět v televizi a mamka říkala, že konečně na něj můžeme být hrdí. Zato taťka říkal, že mu nafláká, ale pak si dal říct. Taky jsme nemuseli týden do školy a já poprvé v životě s napětím sledoval večerní zprávy. A už nechci být jaderným fyzikem, ale politikem.
Prosinec-Situace je mírnější a my máme novou vládu. Prý nějakou prozatímní. Mamka říkala, že v ní jsou i herci…to mi přišlo divné, ale ode dneška chci být hercem v politice. Sníh napadl brzo a hráváme koulovačky. Jedni jsou komunisti, druzí demokrati. Já jsem demokrat a akorát Pepek je vždycky komunista. Taky jsem byl naposledy v pionýru. Říkal jsem si, že jsem vlastně takový poslední mohykán. I soudružka učitelka, která byla předsedkyní strany zmoudřela a řekla, že je optimistka. Pak přišly Vánoce. Dostal jsem novou bundu, discmana a běžky….No..tento rok byl opravdu zlomový a uvidím jaký bude ten příští, takže ahoj deníčku v roce 2007.