V posledních dnech hýbe jihem černého kontinentu zpráva o epidemii cholery, která se rozšířila v Zimbabwe. Životem za kritickou hygienickou situaci zaplatilo už 800 lidí. Svým názorem na špatnou situaci na sebe opět strhl pozornost tamní diktátor Robert Mugabe. Tvrdí, že svět chce jen využít epidemie k tomu, aby jej svrhla z vlády a paranoidně dodal, že Velké Británii taky nikdo nevyhlašoval válku, když tam vypukla nemoc šílených krav. Jenže Mugabemu válku nikdo nevyhlásil a Mugabe (84) opět dokázal, že u něj senilita překračuje únosnou mez. Dalo by se říct, že oproti němu je John Mccain, kterému nadcházející senilitu často vytýkali, čiperný mladík.
Čas pro odchod tohoto muže, který se proslavil tiskem peněz a tím, že překročil hranici inflace 200 miliónů procent, nadešel už dávno. Konečně si to ale uvědomili světové velmoci a požadují jeho odstoupení. Nebudou to mít lehké, neboť tento muž zřejmě do prezidentského křesla zapustil kořeny. Prezidenta, který si žije extra nad poměry své země ani nepřekvapí, že jeho věk je 2,5x větší než průměrný věk běžných občanů. Během své vlády Mugabe zredukoval průměrnou délku života v Zimbabwe o více než 20 let.
A jak jsem se dočetl v dnešních LN, tak inspiraci mohl hledat všude po Africe. Vždyť i v JAR, která se hlásí k tomu, že je nejdemokratičtější africkou zemí. Bývalý prezident Mbeki se svou ministryní zdravotníctví dlouho hlásali, že neexistuje spojitost mezi HIV a AIDS, tamní církev považuje kondom za ztělesnění zla a jeden z osvědčených způsobů léčby AIDS je řepa. Těchto bludů rovněž využívali různí spekulanti v čele s Němcem Rathem (neplést s jiným spekulantem :-)), kteří nabízeli jako léky proti AIDS vitamínové doplňky.
Ruku v ruce s přenosem AIDS (díky němuž se v JAR snížila průměrná délka života o 10 let) jde i kriminalita, především násilí na ženách, které jsou velmi často obětí znásilnění (opět souvislost s přenosem HIV). Některé kmeny Zulu v JAR dokonce uznávají pověru, že sex s pannou dokáže AIDS vyléčit. Vláda sice udělala krok vpřed co do ochrany lidských práv, když uzákonila sňatky homosexuálů, jenže to nezměnilo nic na tom, že jsou diskriminováni stále a církevním hodnostářům stoupá tlak hned, když se tomto tématu začne mluvit.
Jak je vidět Jihoafrická republika má svých starostí až nad hlavu. Jenže se zhoršujícím se stavem v Zimbabwe má další problém, a to imigranty. Do JAR jich proudilo za poslední rok tolik, že nepokoje a útoky na přistěhovalce byly na denním pořádku. A to vše před epidemií cholery. Nyní již vláda JAR označila část svého území za ohrožené nemocí a brání se přílivu dalších Zimbabwanů do své země. Nyní ovšem jejich lékaři pomáhají léčit nemocné utečence.
Jak jsem naznačil v některém z minulých článků, za špatnou politickou situací v Africe stojí mnoho geografických faktorů. Jedním z nich jsou samozřejmě špatné přírodní podmínky a rostoucí dezertifikace, které omezují větší zemědělskou produkci. Další zajímavou příčinou je velká rozloha Afriky. Původní kmeny žily velmi daleko od sebe a neměly mezi sebou kontakt a nemohly si předávat zkušenosti, čímž se zbrzdil zase technický pokrok (stojím si za tím, že vyspělost Evropy je dána hlavně geografickou blízkostí jednotlivých národů, které se mohly po staletí ovlivňovat). Potom samozřejmě období kolonizace, které ovšem přineslo ovoce hlavně kolonizátorům. A po rozpadu koloniálních říší nastalo období chaosu, které s pár světlými výjimkami trvá dodnes.
Jedním z dalších faktorů je ten, že dnešní africké státy mají strašně uměle vytvořené hranice. V jednom státě se pak nacházejí skupiny lidí, kteří mají tolik společného asi jako Čech a Islanďan. Pokud by v Africe nastaly takové tendence národnostně dělit státy jako na Balkáně, muselo by vzniknout mnoho dalších států (tady by mohli afričané být rádi za angličtinu popř. jiné evropské jazyky, které jsou důležitým sjednocujícím prvkem). Z tohoto důvodu jsem také se samostatností Kosova nesouhlasil.
Závěrem k africkému potenciálu, který jsem zmínil v úvodu. Kontinent bezesporu oplývá velkým množstvím nerostných surovin. Těžební oblasti okupují velké společnosti z vyspělých zemí. Tady by se dala vést polemika o tom, zda je to dobře. Někteří říkají, že se "krvavé" drahé kovy dostávají jen do Evropy, a že Evropanovi je jedno, jak se chudí Afričané nadřeli na jednu součástku v jeho mobilu. Na druhou stranu je faktem, že tyto technologie pomáhají i Africe. A pravdou je, že pokud by Evropa ztratila vliv v Africe, vedlo by to jen k horšímu, protože kde by byly Pobřeží Slonoviny nebo Senegal bez Francie? Bohužel ke světlé budoucnosti Afriky jsem skeptický. Pokud se vývoj přece jen pohne správným směrem, bude to běh na dlouhou trať.